Outdoorweb

/ Poradna / Jak zvládnout Beskydskou sedmičku (a přitom se nezbláznit)
Jak zvládnout Beskydskou sedmičku (a přitom se nezbláznit)

Jak zvládnout Beskydskou sedmičku (a přitom se nezbláznit)

Na outdoorweb.cz věříme, že nejlepší doporučení vzniká z vlastní zkušenosti – a tak jsme se rozhodli otestovat legendární Beskydskou sedmičku na vlastní nohy. Do akce jsme vyslali kolegu, který si závod prožil od startu až do cíle. Sedmnáct a půl hodiny v dešti, tmě, blátě i bolestech kolen ukázalo, že B7 není jen o fyzičce, ale hlavně o hlavě, disciplíně a odhodlání. Tento příběh je důkazem, že i obyčejný běžec dokáže zvládnout neobyčejné věci – když má vůli, trpělivost a chuť posouvat své hranice.


Když chceme na outdoorweb.cz doporučovat vybavení na závody jako je třeba proslulá Beskydská sedmička, je fér si to zkusit na vlastní kůži. Nebo spíš – na vlastní nohy. Různé ambasadory, rozumějte profesionální běžce, které sponzoruji, aby vychválili produkty, kterých se mnohdy potřebuji zbavit, si totiž v dnešní době může dovolit kdejaký průměrný shop. My na to šli jinak.

Los padl na kolegu Petra. Běžce, který má za sebou osm let hobby běhání, ročně kolem 800 kilometrů a letos si odběhl i Pražský maraton. V podstatě ideální kandidát: dost zkušený, aby to zvládl, ale pořád dost naivní, aby se na to nechal přemluvit.

Příprava? Spíš improvizace než tréninkový plán

Žádné ultramaratonské kempy, žádný trenér, žádné speciální diety. Jen pár měsíců pravidelného běhání po rovinkách v Moravských Budějovicích, kde největší kopec představuje nájezd na obchvat.

A aby to nebylo moc jednoduché, na jaře ležel na magnetické rezonanci kvůli zádům a achylovku měl v takovém stavu, že první kroky po ránu kolikrát připomínaly baletní představení - kdo zná bolest achylovek, nemusíme dále vysvětlovat.

Naštěstí pomohla fyzioterapie, pravidelné cvičení a trocha paličatosti. V červenci a srpnu už zvládl pár testovacích výběhů v Beskydech – jeden 36 km, druhý 50 km. To člověku dá představu, co ho čeká. A zároveň iluzorní pocit, že to celé bude v pohodě.

Den D: 29. srpna 2025, 23:00 – a hurá do noci

Místo usínání se Petr postavil mezi tři tisíce běžců a s pokorou se zařadil úplně dozadu. „Ať nikoho nebrzdím,“ říkal. O pár hodin později už brzdil maximálně své vlastní nohy.

Prvních pět hodin propršelo – vytrvalý déšť, promočené boty, klouzající kameny. Ale šortky a triko UNDER ARMOUR držely, boty LA SPORTIVA Prodigio se zakously do terénu a nejoblíbenější batoh Duro značky OSPREY posloužil jako spolehlivý společník. V noci přišla ke slovu i čelovka FENIX HM51R – protože když běžíte po horském hřebeni v dešti, světlo je váš nejlepší kamarád (hned po kofeinu).

A ten se hodil.

Kofeinové gely SPONSER LIQUID ENERGY PLUS přišly na řadu už během prvních hodin – nejen pro energii, ale i proto, že v dešti a tmě je lepší, když mozek zůstane aspoň trochu vzhůru.

Zapomenout nesmíme ani na hole, bez kterých je zdolání Beskydské sedmičky dle Petrových slov naprosto vyloučené, nereálné, nemožné, neproveditelné, utopické a úplně mimo. Pár takových běžců ale na trati potkal. Ve výbavě měl model LEKI Khumbu Pro FX.One TA, většina zkušenějších běžců je však v současné době vybavena modely Ultratrail FX One, Neotrail FX One nebo Evotrail FX One.

Kopce, které bolí, a koleno, které se rozběhalo

První tři kopce šly hladce – ty Petr znal. Pak přišla Lysá hora. Na té nikdy nebyl, ale nakonec se ukázalo, že se dá přežít i to. Po 50 kilometrech začalo pobolívat koleno. Logicky by to znamenalo problém, ale Petr na to šel po svém: „Bolest se dá vyběhat.“ A kupodivu dala.

Úsek mezi 60. a 90. kilometrem byl podle jeho slov „nejdelší v životě“, ale žádné drama. Jen monotónní rytmus kroků, do kterého se občas ozvalo všem závodníkům známé rčení:

„Proč to dělám?“
„Protože sis to zaplatil.“

Navigační bonus: kilometr zdarma

Celý závod Petr počítal s tím, že zabloudit se nedá – vždyť kolem je tolik lidí. Jenže jak se posouval pořadím dopředu, závodníků ubývalo, až běžel chvíli úplně sám. A přesně tehdy samozřejmě špatně odbočil. Klasika. Bonusový kilometr navíc potěšil jeho hodinky, méně už jeho kolena.

Cíl, euforie a pivo, které zůstalo plné

Posledních deset kilometrů běžel už jen na adrenalin a čirou tvrdohlavost. Po 17 hodinách a 36 minutách proběhl cílem – 241. místo z 3000 účastníků. 

Cíl dokončit? Splněn.
Cíl do 20 hodin? Splněn.
Cíl nezkolabovat? Splněn, i když těsně.

V cíli ho čekalo vytoužené pivo. První doušek euforie – a pak žaludek oznámil:

„Po dvaceti gelech a tyčinkách a jiných "dobrotách" na občerstvovacích stanicích už nechci nikdy nic sladkého a kalorického.“

Co si z toho odnášíme?

Že Beskydská sedmička není závod pro superhrdiny. Je to závod pro obyčejné lidi s pevnou hlavou a dobrými botami.

Nejdůležitější není fyzička, ale disciplína, doplňování energie a schopnost běžet nebo jít, i když už se vám chce spíš plakat než hýbat.

A když máte správné vybavení – lehké oblečení UNDER ARMOUR, spolehlivý batoh OSPREY, hole LEKI, ponožky POC, boxerky SAXX, čelovku FENIX a boty LA SPORTIVA – zvládnete to taky. Pláštěnku SILVINI sice Petr tentokrát z batohu nevytáhl, ale jak sám říká:

„Kdybych ji neměl, určitě by lilo ještě víc.“

Takže?

Pokud se chystáte na svou první B7, nebo prostě chcete zjistit, kde leží hranice vašich nohou (a zdravého rozumu), klidně to zkuste. Jen nezapomeňte: nejdůležitější je hlava, karbohydráty a dobrá nálada.

A kdyby vám něco z výbavy chybělo, víte, kde ji najdete. 😉

Petrova výbava na Beskydskou sedmičku:

Co zůstalo v batohu: